pietní místo

Karel Gott_1939_2019

∗ – 14. července 1939 Plzeň

† – 1. října 2019 Praha


byl český šlágrový zpěvákherec a malíř.[4][5][6][7] V letech 1965–2019 prodal 50 milionů nosičů alb,[8] což z něj učinilo nejúspěšnějšího českého interpreta. Během kariéry vydal 293 sólových alb na domácí scéně i v zahraničí. Zpíval nejen česky, ale i německyanglickyitalsky a rusky.[9]

V anketách Zlatý slavík a později Český slavík získal celkem 42 ocenění.[8] Dále obdržel více než 120 televizních ocenění, 8 zlatých desek, 1 diamantovou desku, opakovaně se umisťoval na prvních příčkách hitparád a prodeje desek. Celkově nazpíval 978 písní. Spolupracoval s mnoha významnými umělci.

Dětství a mládí

Karel Gott se narodil 14. července 1939 v Plzni[8] jako jediný potomek Karla Gotta (26. října 1911 Plzeň[10] – 1982) a Marie, rozené Valešové (16. října 1910 Plzeň[11] – 1977). V mládí chtěl být malířem a po ukončení školní docházky v Plzni se v Praze neúspěšně pokoušel o studium výtvarného umění. Když nebyl přijat, odešel do učení (ČKD) v oboru elektromontér. Během učňovských let se věnoval své druhé velké lásce – hudbě a zpěvu. Aby se stal zpěvákem, šel na konzervatoř. V 50. letech příležitostně vystupoval zároveň jako zpěvák-amatér a účastnil se různých pěveckých soutěží. Poprvé na sebe upozornil v roce 1957, tedy v době, kdy v Československu stále ještě doznívala éra swingu a rock’n’roll bylo možné slyšet jen v klubech (Akord klubReduta). U poroty sice zcela propadl, dostal však nabídku na angažmá v pražských tanečních kavárnách s orchestry (např. Karel Krautgartner). Vedle svého zaměstnání v ČKD začal poloprofesionálně vystupovat jako zpěvák.

Počátky jeho působení

Karel Gott se v roce 1958 přihlásil do soutěže amatérských zpěváků, kde získal první místo a začal častěji vystupovat v různých kavárnách. Tato večerní vystoupení se dostávala do konfliktu s jeho zaměstnáním, a proto se v roce 1960 rozhodl definitivně odejít z ČKD a začít se věnovat profesionálně zpěvu (v dokumentu z roku 1986 na tento krok vzpomínal s tím, že pak míval časté špatné sny o tom, jak zpívá před sálem, kde sedí pouze jeho mistr a jeho otec, který říká: „Proč jen se ten chlapec raději nedržel řemesla…“)[5]. Nastoupil na pražskou státní konzervatoř, kde do roku 1963 studoval operní zpěv u prof. Konstantina Karenina (žák ruského pěvce Šaljapina) a ještě do roku 1966 dálkově. Zpočátku u publika budil smíšené a kontroverzní pocity, způsobené jeho projevem, který se zcela vymykal zažitým trendům ze začátků 60. a celých 50. let v Československu. Až éra twistu v letech 196264 přinesla do české populární hudby výrazné oživení. Tehdy se začala také prosazovat divadla malých forem, v nichž se rodila moderní česká populární hudba. V roce 1962 se stal jeho duet s Vlastou Průchovou („Až nám bude dvakrát tolik“) hitem roku. Milníkem kariéry byla nabídka v roce 1962 na angažmá do divadla Semafor od Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra. Tato dvojice mu napsala píseň „Oči sněhem zaváté“, která ovládla první příčku československých hitparád, stala se hitem roku a Karlu Gottovi dopomohla k získání prvního Zlatého slavíka.

Růst popularity

V roce 1965, po odchodu ze Semaforu, založil se svými novými spolupracovníky, bratry Štaidlovými (textařem Jiřím a skladatelem Ladislavem), vlastní divadelní scénu Apollo a stal se její hlavní hvězdou až do roku 1967, kdy bylo divadlo rozpuštěno. Od té doby ho na všech koncertech doprovázela nově založená Skupina Ladislava Štaidla. V tomto roce také vydal singl, který se později stal rock‘n’rollovým hitem – jednalo se o píseň „Trezor“. Na festivalu Bratislavská lyra získal v roce 1966 zlatou Bratislavskou lyru za píseň „Mám rozprávkový dom“ (Vieroslav Matušík / Eliška Jelínková). Právě v roce 1966 se nacházel šéf nahrávací společnosti Polydor na služební cestě v Bratislavě, kde na festivalu uslyšel zpívat Karla Gotta a okamžitě ho pozval do Západního Berlína k natočení první singlové desky (B-strana „Weißt Du wohin”). Gott se seznámil v této době také se skladatelem Karlem Svobodou, který pro něj napsal několik výrazných písní. Spolu s ním a bratry Štaidlovými v roce 1967 odletěli na 7 měsíců trvající angažmá do Las Vegas. V roce 1967, kdy pobýval v USA, se jeho největšímu „rivalovi“ Waldemaru Matuškovi podařilo opět zvítězit v anketě Zlatý slavík. Ze Spojených států amerických se vrátil jako sebevědomý profesionál. Po úspěších v USA, Kanaděvýchodní i západní Evropě, kde mu vyšlo jeho první (a hned zlaté) album a kdy jeho jméno začal zdobit ozdobný přívlastek „Zlatý hlas z Prahy“, se pustil do nové práce také na domácí scéně.

V roce 1968 prezentoval Rakousko na mezinárodní prestižní hudební soutěži Eurovision Song Contest s písní „Tausend Fenster“. Skončil třináctý a díky účasti na této soutěží se dostal do povědomí v mnoha zemích a stal se oblíbeným v NěmeckuRakouskuŠvýcarsku a nastartovala se jeho zahraniční kariéra. Dne 18. května 1968 odvysílala západoněmecká televize ARD svou pravidelnou sobotní show «Einer wird gewinnen», na které Karel Gott vystoupil před miliony televizních diváků s písní „Weißt du wohin” a 1. října 1968 vydala agentura POLYDOR jeho první LP-desku (Karel Gott – Die goldene Stimme aus Prag), která mu vynesla první místo v západoněmecké hitparádě (Nummer-eins-Hit in Deutschland 1969) a první turné po 10 největších městech NSR.[12] V roce 1968 mu také Karel Svoboda složil pro Karneval v Riu jeho nejúspěšnější píseň „Lady Carneval“, která byla následně přeložena do třinácti jazyků. V době invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 se nacházel na festivalu v Sopotech, kde si začal dělat starosti, jak to bude nadále s jeho pracovními závazky v NSR. Ze Sopot se vrátil do Prahy a hned pokračoval na turné do Hamburku.[13]

V roce 1969 získal bronzovou Bratislavskou lyru s písní „Hej, páni konšelé“, kterou následně zkritizoval ve svém projevu Gustáv Husák slovy narážejícími na text písně, že Karel Gott by chtěl na zemi ráj, žít jako v kapitalismu a pracovat jako v socialismu. V tomto období pak jeho popularita dosáhla mezinárodního rozměru. Jeho image v NSR vytvářela nadále firma Polydor.

70. léta

Karel Gott v letech 1971 až 1972 absolvoval dvě velká turné. První s názvem Karel Gott ’70 čítalo 22 koncertů a druhé pod názvem Evropské turné mělo 64 koncertů. Ono turné bylo zakončeno koncertem v Moskvě. V Československu dále sbíral ceny, vyprodával koncerty a nahrával pravidelně alba.

Přípitek Karla Gotta (vlevo) s Jaromírem Kaňákem

V roce 1973 získal Zlatou desku Supraphonu za prodej alba My Czech Favourites v zahraničí. Právě Supraphon byl jeho domácím hudebním vydavatelstvím, přičemž v Německu mu alba vydával Polydor. Přizpůsobil se trendům a v 70. letech si nechal narůst delší vlasy a kotlety, typická byla také saka s velkými límci či vysoko posazené kalhoty s širokým zakončením. V té době vzniklo mnoho hudebních pořadů, kde hrál a zpíval – např. Hvězda padá vzhůruIšel macekChléb a sůl a podobně. Od roku 1972 jej doprovázelo vokální trio Jitka ZelenkováVlasta Kahovcová a Jarmila Šulerová.

Od roku 1973 se natáčel pořad Zpívá Karel Gott, do kterého byly zaznamenávány pravidelné koncerty Karla Gotta ve Slaném. Do pořadu si zval i různé hosty, kteří s ním zpívali. Pořad se vysílal v letech 1973–1978 a v roce 1979 vyšlo album s názvem To nejlepší z Zpívá Karel Gott. V 70. letech slavil v Československu úspěchy, často koncertoval, každý rok vydával minimálně jednu desku a také v tomto období vzniklo mnoho hitů – „Kávu si osladím“, „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš“, „Je jaká je“, „Cítím“, „Zloděj dobytka“ a další. Mimo to od roku 1973 začal tradici svých Vánočních koncertů – ty se konaly každé dva roky.

V roce 1977 nazpíval píseň „Kam tenkrát šel můj bratr Jan“, která byla coververzí hitu „All by Myself“. Píseň byla věnována Janu Palachovi. Ve stejném roce podepsal Antichartu, jejíž text četl 4. února v Divadle hudby. Později to odůvodnil tak, že kdo byl v té době úspěšný a chtěl dál legálně zpívat bez omezení, ten to prostě podepsat musel.[zdroj?] Ještě v témže roce mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. V tomto období vydal kromě klasických písní i album Išel macek a podobně, které obsahovalo jím přezpívané lidové písně. Rok 1977 mu také přinesl prvenství v soutěži v USA, kde zpíval píseň „Jdi za štěstím“ složenou Karlem Svobodou. Píseň byla použita v československé filmové pohádce Jak se budí princezny. V roce 1979 byl v televizi vysílán jeho koncert z pražské Lucerny.

Zlatá éra (80. a 90. léta)

V 80. letech vystupoval Karel Gott nejen v Československu, ale také v Sovětském svazu, stejně jako jinde v Evropě, zvláště v Německu, v zámoří i v Asii. Svůj repertoár rozšířil od popu přes „lidovky“ až po upravené skladby klasické hudby. Objevil se i v několika celovečerních hraných filmech a v krátkých dokumentárních snímcích. V televizi se často vysílaly záznamy jeho koncertů z Lucerny (z let 1979, 1980, 1981 a 1982), ale i z jiných sálů. Kromě množství alb vydal i vánoční album Bílé Vánoce, které navázalo na jeho vánoční album Vánoce ve zlaté Praze z roku 1969, jež se stalo nejprodávanějším albem Československa.[zdroj?] Každoročně pořádal několik turné, počet jeho koncertů se v té době odhadoval na přibližně 360 za rok. Účinkoval v mnoha hudebních pořadech, kde představoval své písně. V polovině 80. let jeho popularita v Československu i v zahraničí dosáhla vrcholu. Na domácí scéně mu vyrůstala konkurence v podobě mladých zpěváků, která však jen nakrátko přerušila jeho kralování. Poprvé od roku 1967 byl sesazen z první příčky ankety Zlatý Slavík. Mimo to v roce 1984 oslavil 20 let trvající spolupráci se Skupinou Ladislava Štaidla dvojkoncertem ve vyprodané pražské Sportovní hale. V roce 1985 získal tehdy nejvyšší možné ocenění Národní umělec – jako první zpěvák pop music v historii. Kromě toho se v roce 1985 vysílala německá show Karel, Hits und Karneval.

Koncem 80. let byl opět na vrcholu. Stále častěji vystupoval ve sportovních halách, které vyprodával, a některé koncerty ze sportovní haly v Praze byly zaznamenány Československou televizí. Vydal tři alba zaměřená na romantické písně, ale i množství dalších desek – například Muzika, Loď snů, Hrátky s láskou, Posel dobrých zpráv. Karel Gott v té době neusiloval za každou cenu o první příčku v hitparádách a dával přednost rozmanitějšímu výběru písní, které podle něho jeho posluchače mohly emocionálně nabít. V roce 1989, těsně před sametovou revolucí, oslavil své 50. narozeniny vyprodaným koncertem v pražské Lucerně, kterého se zúčastnily tehdejší hvězdy československé pop music. Ve stejném roce byla rozpuštěna Skupina Ladislava Štaidla a od té doby jej doprovázel ve stejném roce založený Orchestr Karla Gotta pod vedením Pavla Větrovce.

V roce 1990 se Gott rozhodl ukončit svou kariéru. Jako rozloučení uspořádal mamutí turné po sportovních halách v Československu a Německu. Nicméně úspěch turné jej donutil rozhodnutí přehodnotit. V roce 1991 byl uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl a v roce 1992 se jeho album Když muž se ženou snídá stalo nejprodávanější deskou roku (stejná ocenění obržel také v letech 1995 a 1997). Během 90. let se začal více věnovat malování. Obrazy vystavoval v Česku i v zahraničí. Z důvodu ztráty některých autorů se obrátil na mladší tvůrce, kteří mu v 90. letech psali písně. Spolu s Františkem Janečkem založil v lednu 1993 agenturu GOJA[11], jež nahradila Supraphon ve vydávání alb a stála i za jeho koncerty. V květnu 1993 oznámil na tiskové konferenci založení Nadace Karla Gotta Interpo.[12] Jejím cílem bylo pomáhat dětem policistů, kteří přišli o život při výkonu služby. Gott nadaci věnoval při jejím založení čtyři miliony korun, jeho partneři (kontroverzní podnikatel František Mrázek a Miroslav Provod) dali každý půl milionu.[13] Ohlas mělo turné Karel Gott ’94, které zakončil koncertem v pražské Lucerně – koncert byl natáčen pro televizi. Podobných turné měl v 90. letech ještě několik.

V obnovené anketě Český slavík, navazující na československého Zlatého slavíka, obsadil v roce 1996 s velkým náskokem opět první místo, které si (kromě let 1998 a 2012) udržel až do roku 2017. V roce 1997 se jeho společné album s Lucií Bílou s názvem Duety stalo nejprodávanějším albem roku. Toto album představili na svém společném turné. O rok později (1998) Gott na svůj vánoční koncert do Lucerny pozval jako hosta italského zpěváka Albana Carrisiho. 90. léta završil koncerty ve Spojených arabských emirátech a v Číně, dále před 600 miliony diváky Eurovize a v Carnegie Hall v New Yorku.

Po roce 2000

Karel Gott, 2002

Roku 2000 absolvoval Karel Gott koncert v newyorské Carnegie Hall, kam se vrátil i podruhé v roce 2005. Ukončil spolupráci s agenturou GOJA, z níž odstoupil kvůli neshodám s Františkem Janečkem, a vrátil se k Supraphonu. V roce 2002 se jeho album Pokaždé stalo nejprodávanějším albem roku. V letech 2005, 2008 a 2009 absolvoval tři česká turné a dvě německá, přičemž to české roku 2008 zakončil ve vyprodané Tipsport aréně v Praze. Ještě v roce 2008 získal trojnásobnou platinovou desku Supraphonu za prodej svých alb a o rok později mu na galakoncert k jeho 70. narozeninám přišlo do O2 areny 130 zpěváků a zpěvaček a 15 000 diváků. V rámci těchto narozenin vydal kompilační alba Mé písně a Když jsem já byl tenkrát kluk aneb 70 hitů. Obě alba obdržela Zlatou desku Supraphonu. V roce 2010 se vrátil do Lucerny, kde se uskutečnil jeho koncert s Evou Urbanovou, který zaznamenala Česká televize a byl vydán na DVD a CD.

V roce 2012 absolvoval turné zakončené ve vyprodané O2 areně. Tento koncert nahradil tradiční Vánoční koncert. O dva roky později absolvoval další turné pod názvem Tour 2014, které zakončil tentokrát dvěma koncerty v O2 areně. Během let 2010–2014 vydal šest alb. Po zdravotních potížích v roce 2015 se znovu vrátil na pódia na jaře 2016. Ve stejném roce vydal album 40 slavíků, které bylo poděkováním za čtyřicet prvních míst v anketách Zlatý slavík a Český slavík. V roce 2018 absolvoval koncertní šňůru zakončenou vyprodaným koncertem v Bratislavě. V červnu vydal studiové album Ta pravá a absolvoval koncert ve vyprodané O2 areně před 20 000 diváky. V témže roce si zahrál v pohádce Když draka bolí hlava a po jeho boku i dcery Charlotta a Nelly. Na jaře roku 2019 absolvoval turné, které začalo koncertem v Plzni a vyvrcholilo vyprodanými halami v Brně a Košicích. V létě vydal u příležitosti svých 80. narozenin dvě kompilační alba a znovu nazpívanou píseň „Jdi za štěstím“.

Dne 14. července 2019 věnovala německá televize MRD Karlovi Gottovi k 80. narozeninám 90 minutový filmový portrét autorky Heike Sittner «Ein Abend für Karel Gott», ve kterém Karel Gott hovoří nejen o svém dětství, o jeho konfrontaci s otcem, o pochybnostech nad svým dosavadním profesním vzdělání, o lásce k vlasti, ale také o tom, jak vypadal jeho život zpěváka, který pendloval mezi dvěma světy – o neustálém strachu při celních kontrolách v období železné opony. Vedle Karla Gotta v dokumentu vystoupili také jeho kolegové a přátelé: dlouholetý Gottův hudební manažer Wolfgang KaminskiDagmar FredericHelena VondráčkováFrank SchöbelRalph Siegel (napsal pro K. Gotta píseň Babitschka/Babička), Felix Slováček a rapper Bushido.[14]

Zdravotní potíže a úmrtí

V říjnu 2015 mu bylo diagnostikováno zhoubné nádorové onemocnění mízních uzlin.[15][16] Dne 18. března 2016 média oznámila, že Karel Gott nad rakovinou definitivně zvítězil.[17] V roce 2018 se u Karla Gotta objevila porucha krvetvorby a v polovině září následujícího roku (2019) problémy přerostly v akutní leukémii, kvůli níž zrušil veškerá nadcházející vystoupení a zahájil ambulantní léčbu. Ve věku 80 let zemřel před půlnocí 1. října 2019 doma na Bertramce v rodinném kruhu. Média úmrtí oznámila následujícího dne dopoledne.[18][19][20] Všechny hlavní televizní stanice v České republice zařadily do svých programů mimořádné zpravodajství nebo vzpomínkové pořady a svůj program upravily i stanice Českého rozhlasu a Rádio Impuls.[21]

Vláda na mimořádném zasedání 2. října schválila vypravení státního pohřbu a den pohřbu vyhlásila státním smutkem.[22][23][24][25] O den později však premiér Babiš od záměru státního pohřbu ustoupil s tím, že by se mělo jednat jen o pohřeb se státními poctami, podobně jako např. v případě Otakara Motejla v roce 2010.[26] Na prezidentském zámku v Lánech byly z rozhodnutí prezidenta na znamení smutku staženy státní vlajky na půl žerdi, podle někdejšího protokoláře Jindřicha Forejta tím však došlo k hrubému porušení zákona o užívání státních symbolů České republiky.[26]

Pohřeb

Podrobnější informace naleznete v článku Pohřeb Karla Gotta.

Uctění památky pro veřejnost se konalo v pátek 11. října 2019 od osmi hodin ráno SELČ v pražském Paláci Žofín. První lidé ve frontě čekali přes noc, už od čtvrtka. 50 000 fanoušků Karla Gotta obětovalo několik hodin stání v pětikilometrové frontě do paláce.

Pohřeb se státními poctami se uskutečnil pro pozvané hosty v sobotu 12. října v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.[27] Pohřeb se vysílal v přímém přenosu v televizi a na velkém plátně na Hradčanském náměstí Přímo v katedrále bylo jen několik pozvaných lidí, ale před katedrálou čekalo přes 3 000 lidí.

Gott byl 12.10.2019 krátce po obřadu zpopelněn v pražském Motolském krematoriu[28] Na stejný den byl také vyhlášen státní smutek.[29]

Památka

Muzeum

Vila, v níž muzeum sídlilo

Když Gott v šedesátých letech 20. století hledal lokalitu, kde by mohl nerušeně tvořit, zakoupil nakonec roku 1969 vilu v Jevanech.[30] Protože však objekt příliš nevyužíval,[30] prodal jej na přelomu let 2005 a 2006 českému podnikateli Janu Moťovskému,[31] který v objektu následně plánoval zřídit muzeum věnované Gottovi.[32] Architektonické úpravy ve stavbě navrhl Jaromír Pizinger.[31] Poslední červnový den roku 2006 se muzeum otevřelo a první návštěvníci si jej mohli prohlédnout až po realizaci otisku Gottovy ruky do připravené hlíny.[30] Když pak podnikatel na začátku srpna 2008 během cesty do Nice zmizel,[33] nenacházelo se muzeum v dobré finanční kondici a svému majiteli příliš nevydělávalo.[34] V závěru února 2009 nakonec muzeum podnikatelova manželka Kateřina, která s majetky svého zmizelého životního partnera disponovala, zavřela.[35] Za dobu provozu navštívilo muzeum více než třicet tisíc návštěvníků, a to jak z Evropy, tak také ze Spojených států amerických.[35]

Pojmenování veřejného prostranství

Pražský primátor Zdeněk Hřib vyzval 2. října 2019 místopisnou komisi pražského magistrátu, aby vytipovala vhodné místo, které by mohlo nést jméno zesnulého umělce.[36] Neupřesnil však, zda by nové pojmenování mělo mít náměstí, ulice či například park.[37] Podobnou úvahu vznesli i představitelé městské části Praha 5, kde Gott ve vile žil.[38][37]

Pohřeb

Podrobnější informace naleznete v článku Pohřeb Karla Gotta.

Utkání na Slavii

V den oznámení Gottova skonu (2. října) se večer uskutečnil fotbalový zápas Ligy mistrů mezi pražskou Slavií a Borussí Dortmund.[39] Jeho pořadatelé před utkáním plánovali uctít památku zemřelého pěvce.[40] V mezinárodním zápase se navíc proti sobě postavila mužstva ze zemí, ve kterých byl umělec populární.[40] Gott vedle toho v roce 1996 nazpíval ve stylu skladby „Včelka Mája“ hymnu dortmundského klubu.[41] Nakonec se držení minuty ticha nepovedlo z časových důvodů vyjednat s Unií evropských fotbalových asociací (UEFA), jež na utkání dohlíží, a tak se namísto toho během tréninku obou celků před zápasem z reproduktorů ozval v češtině a němčině Gottův hit „Včelka Mája“, což fanoušci doprovodili minutovým potleskem.[42]

Televizní pořady a soutěže

Star Dance

1. Díl 10. řady taneční soutěže Star Dance byl taktéž věnován památce Krala Gotta. Účinkující si zatančili na jeho písně. I moderátor soutěže Marek Eben několika větami zavzpomínal na Karla Gotta. [43]

Tvoje tvář má známý hlas

Na Karla Gotta se bude vzpomínat i v populární televizní pěvecko-taneční soutěži Tvoje tvář má známý hlas, kde na začátku zavzpomíná moderátor soutěže Ondřej Sokol zatímco se za ním budou promítat Gottovy fotky. Díly této soutěže bývají předtočené, ale kvůli Gottově památce byli účinkující ochotni díl natočit znovu. 

Rodina Karla Gotta dokončila jeho hrob v pražských Malvazinkách. Je přístupný od rána.

S vydlážděným chodníkem i výhledem na svou vilu na Bertramce, kde strávil po boku blízkých nejlepší roky života. Přesně jak si Karel Gott přál. Zpěvákova rodina dokončila místo jeho posledního odpočinku v pražských Malvazinkách. Zpřístupnila je v sobotu ráno, téměř tři měsíce po Gottově smrti. Jeho památku už během dneška přišli uctít první fanoušci.

expirace: 31.12.2100